Endokrinologický ústav padesátníkem. Jak vstupuje do další padesátky?

(Článek uveřejněný v Časopisu Lékařů českých, 2007, 146, pp. 183-188)

V. Hainer, L. Stárka, K. Vondra, R. Hampl

SOUHRN

Ve stručném přehledu jsou shrnuty současné aktivity Endokrinologického ústavu, který v roce 2007 slaví 50. výročí své existence v oblasti výzkumu, léčby a výuky. Výzkum pokrývá široké spektrum témat současné endokrinologie, počínaje tyreologií přes problematiku steroidních hormonù, neuroendokrinologii, imunoendokrinologii, molekulární endokrinologii a genetiku, endokrinologii stárnutí až po výzkum diabetu a obezity. Výzkum obnáší nejen klinické studie, ale i epidemiologická šetření a otázky základního výzkumu. Každoročně pracovníci ústavu řeší 25—30 výzkumných projektů, podporovaných jak domácími grantovými agenturami (Interní grantová agentura Ministerstva zdravotnictví, Grantová agentura České republiky a dalšími), tak mezinárodními projekty (Projekt COST, 6. rámcový projekt Evropské unie aj.). Od roku 2000 výzkumní pracovníci a lékaři z ústavu publikovali 511 originálních článků, z toho 162 (32 %) v zahraničních impaktovaných časopisech. Každoročně je v ústavu vyšetřeno téměř 45 000 pacientů na třech klinických odděleních - Klinické endokrinologie, v Centru pro diagnostiku a léčbu obezity a v Laboratoři funkční diagnostiky. Do každodenní klinické praxe byly zavedeny nové diagnostické přístupy, zahrnující stanovení nově objevených hormonů, clampové techniky a molekulárně biologické metody. Nedávná restrukturalizace a modernizace biochemických laboratoří a odběrového boxu umožnily využití moderních prostředků a zařízení, nabízejících široké spektrum biochemických a hormonálních vyšetření. Každodenně je v laboratořích vyšetřeno okolo 300 pacientů. To představuje ročně okolo půl milionu hormonálních a dalších biochemických vyšetření provedených v ústavu. Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity, začleněné do ústavu v roce 2002, zajišťuje komplexní diagnostiku a léčbu obezity, se zaměřením na těžce obézní jedince a pacienty s vysokým rizikem kardiometabolických onemocnění. Ústav je zapojen do pregraduální výuky na lékařských fakultách, na přírodovědecké fakultě a také na Jihočeské univerzitě. Jak lékaři, tak ostatní výzkumní pracovníci významně přispívají k postgraduální výuce endokrinologie v rámci Subkatedry endokrinologie jako součásti Ústavu pro další vzdělání lékařů (IPVZ), sídlící v ústavu. Jak ústav, tak subkatedra získaly akreditaci pro obor endokrinologie od ministerstva zdravotnictví. Od začlenění Centra pro diagnostiku a léčbu obezity ústav nabízí jedinečný jednotýdenní výukový program pro specialisty v oboru obezitologie, organizovaný Českou obezitologickou společností. V nadcházejících letech očekáváme ještě těsnější spolupráci s Karlovou univerzitou a s Akademií věd, které by se měly odrazit i v novém statutu ústavu.

V roce 2007 si připomínáme 50 let od založení Endokrinologického ústavu v Praze. Pro člověka je dnes věk padesáti let věkem zralosti a plné tvůrčí aktivity, kdy jedinec může uplatnit své znalosti a zkušenosti a zúročuje je tím, že je předává mladším a napomáhá rozvíjet jejich tvůrčí aktivitu. Dnes již neplatí jako za dob národního obrození, že padesátník je uctívaným velebným kmetem. Jak je to s Endokrinologickým ústavem jako „čerstvým“ padesátníkem? Je snad dnes ústav velebným kmetem chystajícím se do důchodu nebo je tím aktivním padesátníkem? Jak se dočtete v článku o historii ústavu, dlouholeté zkušenosti v klinické praxi, ve výzkumu a v pedagogice přispěly k tomu, že ústav je dnes uznávanou institucí v endokrinologii, diabetologii a obezitologii, a to nejen u nás, ale i ve světě. Není to tedy tím, že je na české medicínské scéně kmetem, jenž slaví své padesátiny. Ústav je dnes uznáván proto, že ve zmíněných oborech nejenomže rozvíjí vlastní tvůrčí aktivitu, ale své zkušenosti a výsledky nezištně předává jako zkušený a osvícený padesátník dalším institucím, lékařům a zdravotníkům ve prospěch současné medicíny.

Vědecko-výzkumná činnost

Co nového přineslo nastupující 21. století ve výzkumu na Endokrinologickém ústavu? Ústav řeší každým rokem 25-30 grantových úkolů, přidělovaných jak tuzemskými grantovými agenturami (Interní grantová agentura Ministerstva zdravotnictví, Grantová agentura České republiky, grantová agentura Ministerstva zemědělství), tak některými mezinárodními grantovými projekty (např. COST). Na ústavu probíhá vědecká příprava v rámci interního i externího doktorandského studia pod vedením 11 zkušených školitelů. V současnosti je na ústavu do vědecké přípravy začleněno 15 lékařů a 7 absolventů přírodovědných oborů. V posledních letech úspěšně obhájilo titul Ph.D. 16 pracovníků ústavu, jejichž práce významně přispěla k rozvoji klinicko-experimentálních a molekulárně-endokrinologických metod. Pro studenty postgraduálního studia jsou společně s lékařskými fakultami organizovány již několik let semináře „Vybrané problémy endokrinologie a metabolizmu“. Studentům tyto semináře poskytují neformální fórum, kde prezentují a diskutují výsledky svých studií za přítomnosti odborníka v daném oboru. Podílíme se i na řešení koncepčních a organizačních otázek postgraduálního doktorského studia v biomedicíně (PDSB) v Koordinační radě pro PDSB pro Univerzitu Karlovu a Akademii věd (doc. K. Vondra).
Celkový počet publikací od roku 2000 činil 511 prací, z toho 162 (32%) v zahraničních impaktovaných časopisech.

Ve vedení Oddělení klinické endokrinologie vystřídala V. Zamrazila v posledních 2 letech M. Dvořáková. Oddělení zůstává věrno hlavním výzkumným aktivitám v oblasti epidemiologie a tyreoidologie. Pod vedením V. Zamrazila pokračoval tradiční epidemiologický výzkum jódového deficitu. Doporučení vedoucí ke zlepšení příjmu jódu české populace podpořená Státním zdravotním ústavem a potravinářským průmyslem přinesla pozitivní výsledek. V roce 2002 bylo odstranění jódového deficitu v České republice uznáno Světovou zdravotnickou organizací. V oblasti klinického výzkumu je třeba zmínit studii M. Dvořákové, která se zabývala poprvé v ČR sonografickým měřením objemu štítné žlázy. V oblasti sonografie je třeba zmínit i studii Z. Nováka zaměřenou na retrobulbární prostor u Graves-Basedowovy tyreotoxikózy. Za publikace v předních odborných časopisech věnované syndromu polycystických ovarií, zejména ve vztahu k inzulínové rezistenci, byla v roce 2005 udělena J. Vrbíkové cena České endokrinologické společnosti. K. Zajíčková a I. Žofková se věnují vztahu genových polymorfismů k metabolizmu skeletu, kostní denzitě a rozvoji obezity.

Oddělení molekulární endokrinologie se pod vedením B. Bendlové soustředilo na dva tematické okruhy. Jsou zde zkoumány jednak genetické příčiny komplexních civilizačních chorob jako jsou diabetes mellitus 2. typu, obezita, hypertenze, syndrom polycystických ovarií a osteoporóza. Druhým nosným tématem je molekulárně-genetická diagnostika a predikce medulárního karcinomu štítné žlázy, která se nyní rozšiřuje i o studium genetických příčin papilárního a folikulárního karcinomu štítné žlázy. Výsledky této práce jsou navrhovány na cenu Učené společnosti ČR pro mladé vědce právě v letošním roce. Oddělení molekulární endokrinologie se zapojilo i do dvou mezinárodních projektů COST zabývajících se molekulárně-genetickými aspekty inzulínové rezistence a diabetu 2. typu. B. Bendlová byla členem řídícího výboru těchto projektů a byla pověřena organizačním vedením Genetické skupiny. Od roku 2000 najdeme ve výstupech této skupiny 23 prací v impaktovaných časopisech.

Nejrozsáhlejší vědecko-výzkumnou činností se v posledních pěti letech může pochlubit Oddělení steroidních hormonů, které pod vedením R. Hampla rozvíjí tradici zakladatele tohoto oddělení a dlouholetého ředitele EÚ L. Stárky. Mezi řešenými úkoly najdeme metodické studie týkající se stanovení steroidů a přírodních fytoestrogenů v tělesných tekutinách (plazmě, slinách, moči ale i v ejakulátu) a stanovení aktivit steroidní sulfatázy a sulfuryltransferázy. Mezi metodické studie patří i syntéza nových haptenových derivátů dehydroepiandrosteronu ve spolupráci s Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd. V klinických studiích se oddělení zabývá úlohou 7- a 16-hydroxylovaných metabolitů dehydroepiandrosteronu, rolí SHBG, testosteronu a allopregnanolonu u tyreopatií a endokrinologií stárnutí. Publikačně i co do počtu řešených grantů je nejaktivnější M. Hill, který ve spolupráci s porodníky významně přispěl k poznání úlohy vybraných steroidů v graviditě a při spuštění porodu. Zcela novým polem zájmu se stávají neurosteroidy a jejich úloha při Alzheimerově chorobě, vaskulární demenci, v těhotenství a při porodu a sexuální aktivitě. Za tyto práce obdržela v r. 2004 M. Bičíková se svými spolupracovníky cenu Aloise Alzheimera a Mgr. H. Havlíková v roce 2002 cenu Učené společnosti. ČR. Oddělení se dlouhodobě zabývá úlohou neurosteroidů při odvykání adikce na alkohol a tabák. Spolu s klinickými pracovišti se zabývá otázkou mužského ekvivalentu syndromu polycystických ovarií. Vedle výzkumné činnosti oddělení ročně provádí kolem 30 000 stanovení běžných i méně běžných steroidů pro domácí i mimoústavní lékaře.

Oddělení proteohormonů a biofaktorů pod vedením R. Bílka se věnovalo zavádění nových metod, jako jsou spektrofotometrické stanovení jódu v biologickém materiálu, polarografické stanovení jódu v kuchyňské soli a stanovení fluóru v moči a fluorometrické fluorimetrické stanovení selénu. Stanovení jódu vypracované na EÚ bylo převzato řadou pracovišť a monitorování saturace populace jódem přispělo k eliminaci jódového deficitu v České republice. V současnosti je pracovištěm monitorován selenový deficit u vybraných populačních skupin. K objasnění biologické úlohy TRH-like peptidů v nádorových tkáních se používá i proteomických technik včetně počítačového modelování peptidových a proteinových struktur.

Laboratoř klinické a experimentální neuroendokrinologie je po dobu své existence spjata se jménem J. Nedvídkové. Laboratoř se v poslední době zaměřila na studium úlohy hormonů, resp. cytokinů tukové tkáně (leptinu, rezistinu, adiponektinu, TNF-alfa) a hormonů gastrointestinálního traktu (ghrelinu, obestatinu) v regulaci energetické rovnováhy, a to jak za fyziologických podmínek, tak u mentální anorexie a v poslední době i u obezity. Je studován vztah těchto hormonů k adrenergnímu a dopaminergnímu systému a k hypotalamo-hypofýzo-tyreoidální ose. Významným počinem pracoviště bylo zavedení mikrodialyzační techniky pro odběr vybraných molekul ze tkání (především z tukové tkáně) v průběhu dynamických studií. Tyto studie umožňují sledovat in vivo nejenom metabolizmus tukové tkáně, ale i roli některých hormonů tukové tkáně regulujících energetickou rovnováhu. Separace malých peptidů, jako je leptin a rezistin, pomocí této techniky je celosvětovou prioritou laboratoře.

Centrem výzkumného zájmu Oddělení klinické imunoendokrinologie jsou samozřejmě autoimunitní endokrinopatie. Laboratoř imunoendokrinologie je v České republice ojedinělá a poskytuje nejširší spektrum vyšetření v oboru, které jí umožňuje shromažďovat rozsáhlý klinický materiál. Zvýšená pozornost je věnována studiu autoimunitní tyreoiditidy a diabetes mellitus 1. typu a vzájemným vztahům autoimunity u těchto onemocnění. V poslední době je věnována pozornost vztahu infekce Helicobacter pylori k autoimunitní tyreoiditidě. U autoimunitních endokrinopatií je zkoumána exprese HLA antigenu a koncentrace sérových cytokinů. Ve spolupráci s Oddělením steroidních hormonů je sledována i imunomodulační úloha derivátů dehydroepiandrosteronu. Slizniční imunita je studována s ohledem na fertilitu.

Laboratoř funkční diagnostiky pod vedením K. Vondry zavedla v posledních 5 letech progresivní referenční klinicko-experimentální metody využívané prakticky všemi týmy výzkumu při řešení grantových projektů či farmakologických studií. Není proto divu, že se jen od roku 2000 laboratoř podílela na publikaci 21 impaktovaných článků citovaných v PubMed. V laboratoři byly postupně zavedeny infúzní techniky, nepřímá kalorimetrie, metody k posouzení účinnosti inzulínu in vivo (euglykémický clamp, inzulínový toleranční test) a argininový test sekrece inzulínu a glukagonu. Byly rozšířeny a standardizovány testy využívané při diagnostice poruch růstu a při ověřování funkce regulačních os hypotalamus – hypofýza – štítná žláza/ nadledviny/ gonády. Ve spolupráci s J. Nedvídkovou bylo zahájeno systematické provádění mikrodialýzy podkožní tukové tkáně jak v klidových podmínkách, tak po stimulačních podnětech zahrnujících fyzickou aktivitu, nutriční podněty či farmaka. M. Kunešová se zase podílela na zavedení bioptických odběrů podkožní tukové tkáně.

Oddělení klinické biochemie a hematologie je nejmladším oddělením ústavu, které vzniklo v roce 2003 a pod vedením P. Hoskovcové slouží především k zajištění rutinní laboratorní diagnostiky. Nicméně poskytuje také laboratorní zázemí pro mnohé výzkumné úkoly řešené na ústavu. Mezi nejrozsáhlejší projekty patří epidemiologické studie výskytu tyreopatií a metabolického syndromu ve vybraných oblastech České republiky. V posledních třech letech převzalo do rutinního provozu část metodik prováděných doposud ve specializovaných laboratořích, kde se díky tomu uvolnily kapacity na vývoj nových metod pro výzkumné účely. Modernizován byl odběrový blok s přehlednou registrací pacientů, což vytváří pro pacienta komfortnější prostředí. Provoz byl diferencován od příjmové části, přes preanalytické zpracování a distribuci biologického materiálu s využitím čárových kódů, což umožňuje počítačové propojení dat z klinické části ústavu přes odběrovou místnost až po laboratorní komplement. Využití automatického biochemického analyzátoru a imunoanalyzátoru umožňuje promptní zpracování podstatné části analýz, takže lékař obdrží většinu požadovaných výsledků ve svém počítači ještě v den odběru. Za jeden den oddělení provede pestré spektrum analýz až u 300 pacientů, přičemž současně rozdělí alikvoty pro specializovaná vyšetření v ostatních laboratořích ústavu. Ročně se v současnosti provede na ústavu přes půl miliónu analýz a z těch se 350 000 uskuteční na Oddělení klinické biochemie. Bez provedené přestavby a racionalizace provozu by nebylo možné narůstající objem požadavků na vyšetření zvládnout.

Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity se stalo součástí ústavu v roce 2002. Centrum navazuje na vědecko-výzkumné aktivity obezitologické jednotky, která byla založena V. Hainerem na IV. interní klinice 1. lékařské fakulty UK a VFN již v roce 1988. Centrum pod vedením M. Kunešové iniciovalo v České republice ojedinělé epidemiologické šetření obezity a životního stylu u kvótního vzorku české populace. V rámci tohoto šetření byly mj. hodnoceny i souvislosti jídelního chování posuzovaného trojsložkovým dotazníkem jídelních zvyklostí Eating Inventory (EI) s antropometrickými, zdravotními a sociálními charakteristikami české populace. Byla dokončena studie o vlivu časné postnatální výživy na antropometrické a hormonální charakteristiky dětí v 10 letech. V nedávné studii byl hodnocen vliv standardizovaného krátkodobého redukčního režimu na antropometrické, psychobehaviorální, metabolické a hormonální ukazatele. V současnosti jsou zkoumány genetické, psychobehaviorální, nutriční a hormonální prediktory jak hmotnostního poklesu, tak jeho dlouhodobého udržení. Byla zkoumána rovněž úloha vybraných nutričních faktorů (n-3 polynenasycených mastných kyselin, vitamínu A, různých forem vápníku) na úspěšnost redukčního režimu. V řadě studií byl analyzován vliv redukčního režimu na složení mastných kyselin v plazmě a tukové tkáni. Vedle tuzemských projektů se obezitologie podílí na mezinárodním projektu DIOGenes (součást 6. rámcového programu), kde je M. Kunešová spolu s V. Štichem z 3. LF UK zodpovědnou řešitelkou za Českou republiku. Varovný nárůst dětské obezity a boj proti ní je klíčovým tématem nadnárodního grantu Evropské unie a Norska, o který ústav usiluje.

Diagnosticko-léčebná činnost

Ústav dnes tvoří komplexní diagnosticko-terapeutickou základnu pro onemocnění žláz s vnitřní sekrecí včetně diabetu, a pro obezity a osteopatie. Ročně projde ambulancemi ústavu na 45 000 pacientů. Oddělení klinické endokrinologie poskytuje pacientům vedle biochemického vyšetření široké spektrum hormonálních vyšetření, cílená sonografická vyšetření, diagnostické aspirační punkce štítné žlázy tenkou jehlou a ultrazvuková vyšetření kostní denzity. Funkční testy včetně specializovaných vyšetření jako jsou clampové techniky umožňuje realizovat Laboratoř funkční diagnostiky. Na ústavě vzniklo unikátní propojení Centra pro léčbu růstovým hormonem u dětí s Centrem pro léčbu růstovým hormonem pro dospělé pacienty, které zde bylo založeno v roce 2001. Centrum pro diagnostiku a léčbu obezity se podařilo inkorporovat do Endokrinologického ústavu v roce 2002. Toto centrum se v diagnosticko léčebné činnosti věnuje především pacientům s těžkým stupněm obezity nebo pacientům s obezitou provázenou závažnými zdravotními komplikacemi. V obezitologickém centru pracují vedle lékařů, dietní sestra a nutriční poradkyně, psycholog a specializované sestry. Centrum je navázáno na Centrum bariatrické chirurgie ISCARE. Komplexní obezitologické vyšetření zahrnuje: standardní interní vyšetření s cílenou anamnézou, specializované laboratorní vyšetření zaměřené na zdravotní rizika obezity, antropometrii, vyšetření tělesného složení pomocí bipedální – bimanuální bioimpedance, počítačové vyhodnocení záznamu jídelníčku, vyhodnocení psychologických dotazníků a vyšetření klidového energetického výdeje. Vyšetření duální rentgenovoou absorpciometrií (DEXA) se zatím provádí pouze u pacientů zařazených ve výzkumných úkolech. Konziliární a superkonziliární činnost je poskytována pracovníky ústavu na několika pracoviších: v Ústavu pro péči o matku a dítě (N. Kaňová), v Insititutu klinické a experimentální medicíny (J. Vrbíková), v nemocnici Na Homolce (M. Dvořáková) a v Centru obezitologie ISCARE (M. Kunešová).

Pedagogická činnost

Ústav se podílí jak na pregraduální, tak na postgraduální výuce lékařů. Pracovníci fakulty se účastní výuky na lékařských fakultách Univerzity Karlovy, na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a na Jihočeské a Pardubické univerzitě. Subkatedra endokrinologie IPVZ pod vedením V. Zamrazila zajišťuje postgraduální přípravu lékařů v endokrinologii. Subkatedra organizuje jak předatestační kurzy v endokrinologii, tak praktická školení atestantů. V lednu 2006 byla Endokrinologickému ústavu přidělena Ministerstvem zdravotnictví akreditace 2. stupně v oboru endokrinologie na 10 let. V návaznosti pak akreditaci obdržela Subkatedra endokrinologie při IPVZ pod vedením V. Zamrazila. V ústavu rovněž probíhá dvakrát ročně týdenní postgraduální školení v obezitologii, na němž se podílí dvacet lektorů. Cílem školení je poskytnout účastníkům ucelené znalosti v oblasti etiopatogeneze, diagnostiky a léčby obezity. Toto dnes již tradiční školení v obezitologii organizované naším obezitologickým pracovištěm pod patronací České obezitologické společností ČLS JEP již 12 let nemá zatím svým komplexním pojetím obdobu v žádné jiné evropské zemi. V posledních dvou letech obdrželo toto školení od Evropské asociace pro studium obezity certifikát SCOPE. Pracovníci ústavu se účastní postgraduální výchovy i v rámci dalších oborů, zejména v diabetologii, klinické biochemii, imunologii, vnitřním lékařství, lékařské výživě, při přípravě praktických lékařů a dalších. Ústav je významně zapojen i do celoživotního postgraduálního vzdělávání organizovaného Lékařskou komorou.

Obdobně je Endokrinologický ústav zapojen i do pregraduální výchovy studentů medicíny na všech 3 pražských lékařských fakultách. Pracovníci ústavu zde habilitovali či byli jmenováni profesory: 1. lékařská fakulta: doc. V. Hainer, doc. I. Šterzl, doc. M. Kunešová; 2. lékařská fakulta: prof. J. Němec, prof. V. Zamrazil, doc. P. Vlček, doc. K. Vondra; 3. lékařská fakulta: prof. L. Stárka, prof. I. Žofková. Výuky se účastníme i na nelékařských fakultách – např. na přírodovědecké – profesorem zde byl jmenován R. Hampl, z mimopražských fakult dominuje výuka biochemie a příbuzných disciplín na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde habilitoval doc. R. Bílek. Podílíme se na výuce i na Východočeské univerzitě v Pardubicích.

Zahraniční spolupráce

Oddělení ústavu spolupracují s řadou zahraničních pracovišť zaměřených na obor endokrinologie, obezitologie a metabolizmu. Mezi spolupracujícími pracovišti Oddělení steroidních hormonů jsou Endokrinologický ústav v Lubochni (Z. Putz, P. Vaňuga), Conservatoire Nat. Arts Metiers v Paříži, Laboratoire de Biologie v Paříži (R. Morfin), a lékařská fakulta v Seattlu (J. Amory), Onkologický ústav v Budapešti (I. Számel), nemocnice ve švédské Umea (T. Backstrom) a Lékařská akademie v Poznani (A. Majewská). Laboratoř klinické a experimentální neuroendokrinologie spolupracuje s Pediatric and Reproductive Endocrinology Branch NIH v Bethesdě (K. Pacák). Oddělení klinické imunoendokrinologie spolupracuje s University of Alabama (P. Bucy, J. Mestecky), Univerzitou v Hamburgu (A. Kromming) a Karolinska Institute ve Stockholmu (V. Stejskal). Obezitologové publikují společné studie s University of Pennsylvania ve Filadelfii (A. Stunkard) a s Hotel Dieu v Paříži (F. Bellisle). Oddělení molekulární endokrinologie řešilo společné projekty s Laboratoří molekulární genetiky drážďanské Technické univerzity (P. Schwarz, T. Selisko, J. Schulze). V roce 2006 obdržely stipendium prostřednictvím amerického programu Endocrine Society Scholar Program dvě mladé pracovnice ústavu: K. Zajíčková pracovala v Calcium Research Laboratory Royal Victoria Hospital, McGill University v Montrealu a S. Stanická doposud studuje problematiku inzulinorezistence na endokrinologickém pracovišti Northwestern Medical School v Chicagu (A.E.Dunaif). K prohloubení spolupráce s pracovišti na americkém kontinentu v oblasti molekulární genetiky bezpochyby přispěje i současný pobyt J. Včeláka v Centre hospitalier de l’Universite de Montreal (P. Hamet).

Účast na práci odborných společností a redakčních rad

Pracovníci ústavu jsou členy výborů řady odborných společností. Ve výboru České endokrinologické společnosti ČLS JEP ústav reprezentují V. Zamrazil, M. Dvořáková. R. Hampl a. J. Vrbíková. I. Šterzl je členem Sněmu AV ČR a členem vědecké rady MZ ČR. Ve výboru České obezitologické společnosti ČLS JEP jsou M. Kunešová (předsedkyně) a V. Hainer. V roce 2004 bylo M. Kunešovou iniciováno založení Národní rady pro obezitu, jejíž pracovní skupina připravuje Národní akční plán prevence a léčby obezity. V. Hainer v roce 2006 převzal funkci presidenta European Association for the Study of Obesity (EASO). Do roku 2006 pracoval v EASO jako president-elect a předseda Obesity Management Task Force. Z této funkce inicioval vypracování Evropských doporučení pro léčbu obezity v primární péči („Management of Obesity in Adults: Project for Primary Care“. Int. J. Obes. 2004; 28: S226-S231) a v současnosti společně s bariatrickými chirurgy Evropská doporučení pro chirurgickou léčbu těžké obezity.

Pracovníci ústavu jsou členy redakčních rad odborných časopisů jak v České republice: Diab. Metab. Endokrinol. Výživa (Stárka, Hainer), Prakt. lékař (Hainer), Kasuistiky v diabetologii (K. Vondra), tak v zahraničí konkrétně v J. Steroid. Biochem. Mol. Biol. a Endocr. Regul (L. Stárka), Exp. Clin Endocrinol. Diab. (B. Bendlová), Endokrynol. Otyl.(V.Hainer)

Podíl na organizaci významných kongresů a odborných konferencí

Endokrinologický ústav se podílí na organizování Endokrinologických dnů konaných každý rok střídavě v ČR a SR, Česko-slovenských Imunoanalytických dnů a Konference o imunoanalýze v Lubochni, postgraduálního výukového semináře o endokrinologii v Hradci Králové, konferencí Obezitologie. V roce 2002 B. Bendlová se svými kolegy uspořádala v rámci akce COST B17 pracovní setkání „Genetic aspects of type 2 diabetes mellitus in relation to ageing-induced changes in insulin action and secretion“, kterého se zúčastnilo více než 30 nejvýznamnějších evropských odborníků na problematiku genetiky diabetu 2. typu a obezity. V roce 2004 se podílel ústav významně na úspěšném průběhu 13. evropského kongresu o obezitě, který se konal za účasti více než 2500 vědců z celého světa v Praze. Prezidentem kongresu byl V. Hainer spolu s J. Kopeckým z Akademie věd, přičemž v lokálním vědeckém výboru byli 4 zástupci Endokrinologického ústavu.
Řada pracovníků ústavu byla za své vědecké, pedagogické a další aktivity oceněna na nejrůznějších fórech. Potěšitelné je, že jsou oceňováni i ti nejmladší pracovníci (I. Dostálová – Česká hlava 2004, Š. Dvořáková – Cena endokrinologické společnosti 2005, návrh na cenu Učené společnosti 2006, diplomantka V. Sýkorová – nejlepší poster Brněnských onkologických dnů 2006), což je dobrým příslibem do budoucnosti.
Monografie Všeobecná a klinická endokrinológie (ed. Kreze, Langer, Klimeš, Stárka, Payer, Michálek) Bratislava 2004 byla oceněna cenou Slovenského literárního fondu.

Úkoly do budoucna

Ústav v novém tisíciletí zatím vždy docílil v rozpočtu vyrovnané či lehce pozitivní bilance. Na příjmech ústavu se v posledních letech podílel zisk od pojišťoven 60-70% a příjem z grantových úkolů činil 30-40%. Podařilo udržet vyrovnaný rozpočet i v posledních 2 letech, kdy ústav neobdržel institucionální prostředky ve formě výzkumného záměru. Výzvou do budoucnosti je bezpochyby zamyšlení se nad statutem ústavů přímo řízených ministerstvem. Na rozdíl od fakultních nemocnic tvoří v těchto ústavech podstatnou část zdrojů prostředky výzkumu. Tyto ústavy jsou sto díky své specializaci a širokému vědecko-výzkumnému zázemí řešit celospolečenské projekty v diagnostice, léčbě a prevenci civilizačních chorob. K realizaci těchto široce pojatých projektů jsou však nezbytné sdružené institucionální prostředky jako to bývá např. v Národních ústavech zdraví v některých evropských zemích či v USA. Těsná spolupráce s univerzitními pracovišti a s pracovišti Akademie věd nabízí další příležitost pro řešení celospolečenských úkolů v prevenci a léčbě, pro něž poskytují tyto ústavy jedinečné personální a materiální zázemí. Jak již bylo zmíněno, Endokrinologický ústav úzce spolupracuje jak ve vědeckovýzkumné, tak v pedagogické činnosti s lékařskými fakultami UK, Přírodovědeckou fakultou UK a Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích. Potřeba ještě těsnější spolupráce s lékařskými fakultami vedla k přípravě návrhu smluv s 1. a 3. lékařskou fakultou UK o ustavení společného pracoviště Endokrinologického ústavu s těmito pracovišti. Vzhledem k „proměnlivé situaci“ na Ministerstvu zdravotnictví ČR se tyto smlouvy zatím nerealizovaly. I když by možná úlohu EÚ lépe odráželo ustavení jednoho pracoviště Univerzity Karlovy, považovali bychom i definitivní vyhlášení společných pracovišť s 1.a 3. LF UK za smysluplné.

Za významný úkol do budoucna považujeme i vytvoření širšího odborného záběru ústavu v klinické endokrinologii (neuroendokrinologie, reprodukční endokrinologie) a omlazení pracovníků ve vedoucích funkcích, jakož i další zapojení klinické skupiny do výzkumu specializovaných oddělení.